Hafiáda 2020 a velký Tonyho den

 

Příběh Toníčka je vlastně krátký a bohužel vůbec NE ojedinělý. Od roku 2012, tedy téměř celý svůj život prožil v kotci městského útulku.8 let byl útulkem inzerován jako nevhodný k dětem a k jiným psům. Vhodné umístění na zahradu do dobře zabezpečeného kotce.No kdo by si takovou nebezpečnou a neužitečnou bestii vzal,že? Kdo má potřebu adoptovat si psa jen do kotce? Leda nějaký perverzní sadista. Toníček byl odsouzen k doživotí. 8 let spal na holé podlaze a jeho jedinou každodenní zábavou bylo štěkat na ostatní psy v okolních klecích nebo na ošetřovatele, co občas prošli kolem nebo mu sprchovali jeho kachlíkové apartmá od výkalů a moči. Tento život se mu vůbec nelíbil, chtěl být s člověkem, kterého miluje víc než sebe, ale místo toho musel celé dny, měsíce a roky snášet štěkot mnoha desítek dalších psů, který se ve velké vykachlíkované hale rozléhal jak v tunelu a přiváděl Toníka do stavu zoufalství. 8 let v izolaci od okolního světa musí poznamenat každého živého tvora…..když jsme si na konci ledna 2020 jeli pro Toníčka do útulku, vůbec jsme netušili, co nás čeká. Ale vcelku nám to bylo jedno, protože jsme věděli, že jsme Toníčkova jediná šance. Že pokud si ho nevezmeme k nám domů do Čtyřlístku, tak v útulku dřív nebo později i zemře. K našemu překvapení jsme si domů odváželi úplně šťastného hafíka, který nevěděl, co má dělat dřív. Chvíli nás objímal a pusinkoval, pak běžel očuchat trávu, celou dobu se vlnil, kníkal, štěkal a zase se na nás vrhal a objímal a pusinkoval….do auta naskočil bez přemýšlení, dychtivě se rozhlížel a rozjařeně nás pobízel: ” Jedeme, jedeme”….co napsat víc….domů jsme si přivezli zmatené zlatíčko, které první dny vůbec nevědělo, co si s nabytou svobodou počít. Vůbec se nezastavil, pořád běhal, čmuchal, značkoval, vrha se na nás, pusinkoval nás, s ostatními hafany se kamarádit nechtěl, vrčel na ně, odháněl je od nás, chtěl nás mít jen pro sebe. Všechno zkoumal, vše bylo pro něho nové a vzrušující. Další dny se Toníček učil a poznával život, jako by se právě narodil. Vše jsme prožívali s ním a pokaždé se radovali z dalšího úspěchu a on se bobeček radoval s námi, protože měl radost, že my máme radost a chválíme ho.Toníčka nelze nemilovat od první chvíle, kdy ho poznáte. Má v sobě tolik lásky, radosti ze života a pozitivní energie, že vás okamžitě naladí do pocitů štěstí a blaha. Miluje všechny lidi bez rozdílu věku a vše, co může s člověkem dělat, dělá rád.U nás doma ve Čtyřlístku je už půl roku. Vlastně nám kazí statistiku adopcí, ovšem ne jeho vinou…..  Za prvé nemůže za to, že svůj první domov hledá teprve jako senior – tento osud mu připravili lidé a za druhé jsme v útulku, kde Toníček strávil 8 let, museli podepsat, že ho 4 měsíce nepředáme třetí osobě. Ale nám to co? Nám to nevadí. Jen co Toníček najde domov, vyrazíme do útulku pro dalšího odsouzence na doživotí. Protože jak jsme psali na začátku, Toníčkův příběh není vůbec ojedinělý. V mnoha českých útulcích čekají na domov mnoho let úplně zbytečně a marně stovky dalších pejsků. Ošetřovatelé a provozovatelé je buď záměrně nebo z neznalosti popisují tak, aby odradili případné zájemce o adopci. Třeba Vám příběh Toníčka právě otevřel oči a vy si příštího psího parťáka vyberete v některém útulku, nedáte se odradit negativními informacemi u jeho fotky a zajedete se s ním seznámit osobně. Ne vždy se vám to povede, ale zkusit to můžete.